Možná si říkáš, že stres nějak zvládáš. Prostě se sem tam přetlačuješ s realitou, zatneš zuby a jedeš dál. Možná tahle strategie i chvíli funguje. Ale přesto se pořád cítíš unaveně, vyčerpaně a na hraně. Proč? Protože přetlačovat stres, zvládat ho a být vůči němu odolný, jsou tři různé věci.
Přetlačit stres znamená přežít další den. Odolnost znamená, že tě stres nesežre. že jím projdeš se zdravou hlavou i tělem, bez toho, aby ses večer složil jako vrak.
Tohle článek není o tom, jak stres „přežít“. Je o tom, jak si v sobě vybudovat něco, co tě podrží i v těžkých obdobích. A taky o tom, že odolnost neznamená tvrdost. Protože tvrdost je podle mě jedna z největších lží, kterou kdy o odolnosti uslyšíš.
Odolnsot vůči stresu: Tvrdý vs. odolný
Když se řekne „odolný člověk“, spousta lidí si představí někoho, koho nic nerozhodí. Někoho, kdo neukazuje slabost, kdo si nikdy nestěžuje a projde každou překážkou hlava nehlava. Silný chlap. Tvrdá žena. Žádné emoce, žádné zpomalování. Jen výkon. Zatni zuby a makej.
Jenže tohle není odolnost. To je napětí na pokraji zhroucení. A často taky výkon, který slouží k popření vlastních potřeb. Když se opakovaně přetěžuješ a ignoruješ signály těla, nebuduješ odolnost. Jen odkládáš kolaps.
Paradoxně: čím víc se snažíš být tvrdý, tím křehčí se stáváš. Tvrdost ti totiž neumožňuje to nejdůležitější: zastavit se. Včas. Říct si o pomoc. Udělat změnu. Protože kdyŻys to udělal, měl bys pocit, že selháváš.
Skutečná odolnost vypadá jinak
Skutečná odolnost není o tvrdosti. Tvrdé materiály nepruží. Praskají. Opravdová odolnost je jako bambus ve větru. Ohne se, ale nezlomí. Vrátí se zpět. Nenechá se zlomit tlakem.
Odolný člověk není ten, kdo stresu uniká. Je to ten, kdo se ze stresu umí vrátit zpět. Nejen fyzicky, ale i mentálně a emočně. Kdo si zachová hlavu, identitu i důstojnost. A ví, kdy říct dost. Kdy si říct o pomoc.
Odolnost je sada dovedností: emoční regulace, sebeuvědomění, mentální flexibilita, schopnost hledat podporu. Není to superschopnost. Je to trénovatelné. Každý den o kousek víc. Ne zatnutýma zubama. Ale veědomou prácí se sebou.
Proč je odolnost vůči stresu dnes tak důležitá?
Všude kolem nás je tlak. Práce, rodina, sociální sítě, svět. A právě proto dnes potřebujeme mentální imunitu. Resilience. Bez ní nás stres semele.
Výzkumy ukazují, že odolnost zlepšuje zdraví, imunitu, fungování mozku, schopnost rozhodování i mezilidské vztahy. Když jsi vyčerpaný, jsi protivný, míň empatický, hádavý. Odolnost ti pomáhá neztratit nadhled a reagovat s klidem.
A to nejdůležitější? Odolnost ti dá schopnost včas se zastavit. Nepřejít přes svoje hranice. Nedostat se až do bodu zlomu. Protože kdo jede roky jen na sílu, ten se jednou zastaví tak či tak. Jenže často už bude pozdě.
Odolnost není o tom, kolik toho vydržíš. Je o tom, jak rychle se vrátíš do rovnováhy. Jak si umíš pomoct. Jak poznáš, že už je toho moc. A uděláš krok zpět. Ne z frajerství. Ale z lásky k sobě.
Tohle byl první díl minisérie o odolnosti vůči stresu. V dalším článku se podíváme na to, že odolnost není jen jedna schopnost, ale celý komplex vrstev: fyzická, mentální, emoční a sociální.
A pokud chceš odolnost trénovat i prakticky, mrkni do popisku, kde najdeš odkaz na můj 7týdenní e-mailový kurz o práci se stresem. Každý týden jeden jednoduchý krok. Na konci kurzu tě čeká malé překvapení.
Děkuju, že ses dočetl/a až sem. A pamatuj: nejsilnější nejsou ti, kdo nikdy neselžou. Ale ti, kdo se umí postarat o sebe dřív, než je k tomu donutí jejich tělo nebo psychika.
