Leadership essentials No.1: Proč leadership není jen pro šéfy

V tomto díle se dozvíte, proč leadership není jenom pro šéfy, ale i pro každého z nás.

Řekneme si, proč začít praktikovat extrémní zodpovědnost a jak objevit a aplikovat principy leadershipu ve svém každodenním osobním a pracovním životě a díky tomu se posouvat k našemu cíli být skvělým leaderem.

Podcast o Leadershipu dostupný na několika platformách: SpotifyAppleGoogleAmazonPodbean a PodchaserTuneInListen Notes, a další. Stačí do vyhledávače na vaší platformě zadat: Leadership UNCOVERED.


Ahoj, tady Štefan. V dnešním díle podcastu Leadership UNCOVERED se podíváme na to, proč leadership není důležitý jen pro vašeho šéfa, ale proč si já osobně myslím, že bychom měli základní principy leadershipu uplatňovat všude ve svém životě, a to bez ohledu na naši pozici, postavení nebo formální autoritu kterou máme nejen v práci, ale také v osobním životě nebo v našich koníčcích a dobrovolných aktivitách.

Na začátku se podíváme na některé základní definice leadershipu, a poté si nastíníme, co přesně znamená uplatňovat leadership a jak nám to může pomoci v každodenním životě.

Co je to leadership

Co je to ten LEADERSHIP? Než si na tu otázku odpovíme, rád bych vám představil několik definic od odborníků, jako jsou Drucker, Maxwell, Simon Sinek nebo Jocko Willink.

Než se do toho pustíme, rád bych vás poprosil, abyste dobře poslouchali a zaměřili se na to, co každá jedna definice znamená a jak na leadership nahlíží.

Pojďme na to!

Leadership je schopnost vidět, co ostatní nevidí, schopnost dělat věci, které ostatní neudělají, a schopnost ovlivnit ostatní.

Leadership je schopnost převzít iniciativu a vést ostatní k dosažení společných cílů.

Leadership je schopnost vytvořit vizi, komunikovat ji ostatním a motivovat je k její realizaci.

Leadership je proces, kdy jeden jedinec ovlivňuje skupinu lidí k dosažení společných cílů.

Leadership je schopnost vést druhé lidi tak, aby dobrovolně spolupracovali na dosažení společných cílů.

Leadership je schopnost nastavit směr, získat následovníky a inspirovat je k dosažení vize.

Leadership je schopnost inspirovat lidi k akci prostřednictvím jasného a přesvědčivého proč.

Leadership je schopnost převzít plnou zodpovědnost za situaci a rozhodnutí a vést tým k úspěchu prostřednictvím extrémní zodpovědnosti.

Teď jsme si řekli několik definic leadershipu a podíváme se na to, o čem každá jedna definice byla a o čem vlastně ti jednotliví autoři mluví.

Slyšeli jsme, že leadership je o ovlivnění ostatních, že je o iniciativě, o dosahování cílů. Slyšeli jsme o důrazu na komunikaci s naším týmem a motivaci našeho týmu. Další definice hovořily o tom, že leadership je převážně proces ovlivňování ostatních nebo naopak dobrá spolupráce. Autoři také hovoří o schopnosti naplnit vizi, kterou má daný leader, kterou máme my jako leadeři.

V neposlední řadě jsme definovali leadership jako extrémní odpovědnost za náš tým, za naši vizi a za nás samotné. Slyšeli jsme, že je důležité mít smysl v tom, jak vedeme náš tým a jakou máme vizi. Je důležité vědět, proč to děláme.

Extrémní zodpovědnost

Teď mě mrzí, že tento formát nám neumožňuje interakci, a rád bych se vás zeptal, co si myslíte, že leadership opravdu je? Protože jsme slyšeli spoustu definic, někdy rozdílné, někdy protichůdné, někdy se doplňující.

Tyto definice se točí především kolem týmu a vedení. Já bych ale dnes chtěl hovořit o jiném pohledu na leadership, pohledu, který nejvíce akcentuje definice Jocka Willinka. Leadership je schopnost převzít plnou zodpovědnost za situaci a rozhodnutí a vést k úspěchu prostřednictvím extrémní zodpovědnosti. Jocko hovoří o extrémní zodpovědnosti, slově extrémní ve významu extreme ownership.

Tato definice je pro mě jedním ze základních pilířů leadershipu. Je důležité, abyste všechny hodnoty a postupy, o kterých se v rámci leadershipu bavíme, nejdřív aplikovali sami na sebe. To znamená, že nejdřív musíte převzít zodpovědnost sami za sebe a až poté můžete převzít zodpovědnost za ostatní. Pokud bychom to chtěli otočit, nebo dokonce pokud bychom to chtěli úplně přeskočit, je to jako když byste stavěli dům bez základů. Já si dokonce myslím, že to je jako kdybyste rovnou stavěli střechu bez základů i bez samotného domu, bez zdiva.

Pro ty, kteří to nevědí, já jsem před pěti měsíci dal výpověď v práci, protože jsem byl, dá se říci, asi vyhořelý, a odjel jsem do Asie. Koho by zajímal detail a proč, tak na mém webu o tom najdete článek, který se jmenuje něco jako „Co je naše motivace a proč to není jen práce“, a tam vysvětluji všechny ty důvody, co se stalo, ale to dneska není důležité.

Důležité je, co jsem za těch pět měsíců viděl, koho jsem potkal a jak to souvisí s naším tématem.

A možná překvapivě pro vás, já tu v mnoha místech, minimálně tady v Malajsii, zažívám extrémní ownership tam, kde bychom ho asi normálně nehledali. Protože když se bavíme o leadershipu, vždycky nejprve hovoříme o ředitelích, prezidentech, vizionářích. Ale já se tady naopak setkávám s tímto přístupem například u prodavačů, hlídačů a na pozicích, které obecně nemají velkou formální autoritu.

Tady v Malajsii nebo minimálně tady v Kuala Lumpur má každá větší budova svého hlídače. Já jsem si prvně dokonce myslel, že všude tady je policie, protože oni mají uniformy, vypadají přísně, mají vysoké boty, prostě full package. No až po nějaké době jsem pochopil, že tu jsou hlídači, co stojí před budovou, hlídají, koordinují provoz, koordinují přijíždějící auta, zapisují SPZ, no a když máte plné ruce, rádi vám otevřou dveře.

A já jsem minulý týden čekal asi deset minut na své jídlo a viděl jsem něco, co mě hrozně inspirovalo. Viděl jsem, jak ten jeden hlídač odvádí svou práci. Jak otevírá dveře od auta, jak pouští lidi do budovy, jak s každým prohodí pár slov a jak přitom všem vypadá seriózně a svou práci odvádí opravdu zodpovědně. A já jsem tam tak seděl a říkal si, tohle je pro mě extrémní ownership a leadership.

Formální a neformální autorita

Bez ohledu na to, jestli má nebo nemá formální autoritu, on dělá tu práci pořádně, odpovědně, zodpovědně. A to je první krok k tomu, stát se skutečným lídrem. Mě nezáleží na tom, jak velký tým vedete nebo jakou máte pozici, naopak. Máme tu lidi, kteří nemají vůbec žádnou formální autoritu a to už se dostávám k tomu, o čem tady chci dneska mluvit.

A ty odvádějí svou práci naprosto perfektně, a já věřím, že když někdo odvádí svoji práci perfektně, že to není jenom v tom jobu, v té práci, ale že jeho nátura, jeho osobní leadership se promítá do všeho, co dělá. A to může být mnohem větší inspirace pro ostatní, než někdo, kdo to má jenom z titulu své funkce.

Co chci říct je, že bez ohledu na to, že jsme si tady definovali slova jako tým, vize, vlastně jsme primárně mluvili o vedení lidí v těch definicích, tak já o leadershipu přemýšlím v první řadě trochu jinak. A chtěl bych, abyste to zkusili i vy. Nebavme se hned o tom, co je vedení lidí, ale pojďme se bavit o tom, co znamená leadership na té osobní rovině.

Jak jsme schopni vést sami sebe a jak se naše hodnoty promítají do toho, jak vedeme sami sebe, protože když nezačneme u sebe, tak nemůžeme nikdy vést druhé. Já jsem tu zmínil pojmy jako formální a neformální autorita a myslím si, že je důležité si je definovat.

Samozřejmě, že celá naše společnost je primárně postavena na nějaké formě formální autority. Máme prezidenta, pod ním vládu, pak poslance, ve firmě máme vlastníky, ředitele, manažery, v týmu máte kouče, asistenty, hráče. Každý má nějakou formální nebo neformální autoritu. Většinou ve firmě nebo v nějakých organizacích se to řídí formální autoritou.

To znamená, že jsem byl zvolen, povýšen, že jsem dostal nějakou pozici. Ale to, že jsem byl povýšen nebo mám nějakou pozici, to z nás ještě nedělá lídry. To nedefinuje naši hodnotu, náš leadership.

Leadership v každodenním životě

Takže to, co by nás naopak mělo primárně definovat, je naše jednání. To, jak každý den přistupujeme ke svým úkolům a jak zodpovědně naplňujeme naši osobní vizi toho, kým my sami chceme být a jak se sami chceme pro naše okolí. A samozřejmě pak toto jednání na naší osobní úrovni může být základem pro to, abychom mohli efektivně a správně vést ty ostatní, ale ne skrze naši pozici, ale skrze naši osobní integritu a skrze to, jací jsme a jak se chováme. Já jsem tady dal ten příklad s tím hlídačem, ale můžeme se podívat i na další příklady. Co třeba Václav Havel v době Charty 77.

Já si myslím, že Havlova schopnost inspirovat a vést je určitě příkladem toho, nebo pořád je příkladem toho, jak osobní hodnoty a principy mohou mít silný vliv na lidi okolo vás, i na celou společnost. A jeho role prezidenta rozhodně vzešla z neformální autority, kterou on sám si vybudoval, řekl bych možná nevědomky. Takových lidí bychom určitě z historie nebo kolem sebe našli mnohem více.

Tady vidíme, že to rozlišení mezi leadershipem a autoritou, mezi tou formální autoritou, nám přináší mnoho výhod. Primárně díky tomu můžeme rozpoznat. A hlavně se naučit, co jsou ty hlavní prvky leadershipu, na které můžeme denně narazit u všech, kteří překračují ty hranice své formální autority.

Takže bez ohledu na to, jestli máme nebo nemáme nějakou formální pozici, bez ohledu na to, jestli momentálně vedeme jenom sami sebe nebo vedeme tým 200 lidí, my určitě můžeme každý den v životě pořád vědomě usilovat o to, abychom přijali odpovědnost za všechno, co děláme a podle toho pak také jednali. A to, ať už se jedná o naše přátele, kterým můžeme nabídnout bezprostřední pomoc, nebo o komunitu, ve které se každý den nacházíme, případně o naši rodinu, ale hlavně o nás samotné, a to jak v oblasti osobní spokojenosti, našeho zdraví, nebo našich vlastních cílů a každý z těchto příkladů ukazuje vlastnosti lídra, jako jsou iniciativa, odpovědnost, motivace, nebo schopnost pozitivně ovlivňovat sebe i ostatní.

Závěr

My jsme se pomalu dostali na konec tohoto dílu a já bych to teď hrozně rád shrnul. Na začátku jsme mluvili o definicích leadershipu, řekli jsme si jich několik, a přes ty definice, které se týkaly týmu a vedení lidí, jsme se dostali až k definici, která se soustředí na nás samotné. Řekli jsme si, že když se začneme věnovat vedení týmu, musíme se nejdřív naučit vést sami sebe. Při tom nezáleží na tom, jestli máme nebo nemáme formální autoritu, ale primárně záleží na tom, jestli… Jsme schopni převzít zodpovědnost za své jednání, za naše činy, a začít principy leadershipu zodpovědně a odpovědně aplikovat nejdřív na sebe a naše jednání.

Díky tomu si myslím, že se krok za krokem může stát opravdový a autentický lídr. Pro vás mám ještě jeden domácí úkol. Chtěl bych vás poprosit, abyste se zamysleli nad svým každodenním životem a začali pozorovat, kdy a kde okolo sebe vidíte příklady lidí – ať už jsou to vaši kolegové, vaši přátelé, nebo ať už jste to vy – příklady lidí, kteří mají především neformální autoritu a kteří vyznávají tu extrémní zodpovědnost.

Zkuste se z toho poučit, zkuste pozorovat, jaké kroky můžete podniknout vy, abyste se stali lepšími lídry. A nejen ve svém pracovním prostředí, ale i v tom osobním. Zkuste pozorovat, v jakých situacích můžete převzít extrémní zodpovědnost. Přemýšlejte o těch malých, smysluplných, postupných krocích, které můžete udělat každý den, aby se z vás stal lepší lídr. Ať už jde o naslouchání potřebám ostatních, převzetí iniciativy, nebo jednoduše o to být lepším přítelem, rodičem nebo kolegou.

Pokud jste poslouchali až sem, chtěl bych vám moc poděkovat za pozornost u tohoto prvního dílu podcastu Leadership UNCOVERED a nezapomeňte podcast odebírat, protože už příští týden se můžete těšit na další epizodu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *